Vodní kámen a rez se netvoří jen na místech, která máte na očích. Zatímco v konvici nebo na baterii si jich všimnete během pár týdnů, uvnitř vodovodního potrubí se usazují pomalu a tiše roky. Rozhoduje tvrdost vody, její teplota, rychlost proudění a materiál trubek. Čím pomaleji voda teče a čím je teplejší, tím rychleji se minerály vylučují. Kolem 60 °C se hydrogenuhličitan vápenatý rozpadá na nerozpustný uhličitan vápenatý, který se lepí na stěny. Rez vzniká tam, kde je ocel nebo litina a voda přijde do kontaktu se vzduchem – typicky v netěsnostech nebo při přerušení dodávky.

Největší problém je, že usazeniny se hromadí v místech, kam se nedostanete a často ani nedohlédnete. Patří sem vnitřní stěny trubek, armatury, kolen a především záchytné prostory, kde voda stojí. Stejný princip platí i pro sanitární keramiku, kde se vodní kámen drží na stěnách i pod vodní hladinou; pokud hledáte návod, jak tyto usazeniny v záchodové míse pod hladinou odstranit, najdete ho v samostatném článku. V rozvodech se ale situace komplikuje tím, že mechanické čištění je téměř nemožné a chemie musí být šetrná k materiálu.

Důsledky se projeví postupně. Nejdřív klesne tlak a průtok, pak se začnou ozývat zvuky v potrubí a nakonec může dojít k úplnému ucpání. Rez navíc narušuje strukturu trubky, takže hrozí prasknutí a zatopení. U teplé vody se kámen usazuje rychleji, protože vyšší teplota urychluje vylučování minerálů. U studené vody zase hraje roli delší doba zdržení, zejména v málo používaných větvích. Proto se vyplatí sledovat nejen viditelné části, ale i skryté rozvody.

Prevence spočívá v kombinaci několika kroků. Změkčovač vody nebo filtr snižuje množství minerálů už na vstupu. Pravidelné proplachování málo používaných větví brání stagnaci. U starých ocelových rozvodů se vyplatí zvážit výměnu za plast nebo měď, které rez netvoří. A pokud už se usazeniny vytvořily, je lepší zasáhnout dřív, než se potrubí ucpe úplně. Nejde o jednorázový úkol, ale o dlouhodobou péči, která se vrátí v podobě spolehlivého tlaku a čistší vody.